Jak se stát policejním vyjednavačem

Kde se zrodilo rozhodnutí

Otázka, jak se stát policejním vyjednavačem, mě napadla po události z 16. prosince 2009 v Praze 4. Do Komerční banky v Novodvorské ulici tehdy vpadl klient a požadoval tři miliony korun v hotovosti. Aby svému požadavku dodal důraz, vzal několik zaměstnanců, včetně ředitelky pobočky, jako rukojmí. Na místo jsem byl vyslán jako velitel družstva Speciální pořádkové jednotky. Měli jsme zajistit perimetr a připravit prostor pro zásahovou jednotku URNA a policejní vyjednavače.

Do té doby jsem o policejních vyjednavačích nevěděl nic. Mezi nimi jsem však zahlédl svého vedoucího útvaru, který místo velení akce sám vyjednával. Práce policejních vyjednavačů mě okamžitě zaujala. Hned druhý den jsem za ním zašel a přímo jsem si řekl o pozici vyjednavače.

Tři cesty k vyjednávání

Zásadní je vědět, že policejním vyjednavačem se může stát pouze policista – nikoli příslušník vězeňské služby, hasič ani městský strážník. K této pozici vedou zpravidla tři cesty. Buď policista projeví zájem sám, jako tomu bylo v mém případě, nebo si ho vyjednavač všimne při reálné akci, sleduje, jak komunikuje, a řekne si: „Jo, ten by se nám hodil do týmu.“ Třetí, nejméně častá cesta se týká zásahové jednotky, kde musí být v každé ze čtyř skupin jeden vyjednavač. Když některý z nich odejde ze zásahovky, je třeba najít náhradu. Pokud není nástupce předem vybrán, osloví se ostatní členové jednotky.

Zásadní je vědět, že policejním vyjednavačem se může stát pouze policista – nikoli příslušník vězeňské služby, hasič ani městský strážník.

Předvýběr: motivace a zkušenosti

V dalším kroku jsou všichni zájemci pozváni k neoficiálnímu výběrovému řízení, kterému se říká „předvýběr“. Vedou ho krajský koordinátor vyjednávání, psycholog, vyjednavač z krajského týmu a vyjednavač z URNA. Každý kraj však může předvýběr organizovat jinak; popisuji zkušenost z Prahy.

Na předvýběru se nás ptali na motivaci a zkušenosti. Ideálním vyjednavačem je podle nich starší policista, který slouží řadu let a prošel těžkými situacemi – rozvodem, exekucí, úmrtím v rodině, vážnou nemocí nebo problémy v práci. Nejde však jen o zážitky. Podstatné je, že díky nim získal profesní i životní zkušenosti a dokázal se s nimi vyrovnat.

Co role vyjednavače vyžaduje

Potom nám vysvětlili, co role vyjednavače obnáší: sloužit dobrovolně, naplno a bez finanční odměny, a to i v krizových a nebezpečných situacích. Vyjednavač také potřebuje vedoucího, který mu umožní držet pohotovosti, a sám musí umět komunikovat a improvizovat. Nechtěli nikoho ve vyšší velitelské hodnosti. Na místě by totiž mohl vzniknout střet zájmů i konflikt mezi autoritou velitele a rolí vyjednavače.

Prověrka v modelových situacích

Po této fázi přišly na řadu modelové situace. Nejprve jsme se rozdělili do dvou soupeřících týmů a vyjednávali o daném tématu. V mém případě jeden tým obhajoval přijetí zákona o eutanazii a druhý jej odmítal. Komise pečlivě sledovala, jak mluvíme, kdo je aktivní, kdo dokáže pracovat s emocemi a argumenty protistrany a kdo se ujímá vedení týmu. Zjišťovala také, jak komunikujeme a jak se přizpůsobujeme změnám nálad, rozkazům nebo přehnaným požadavkům.

Postup byl teprve začátek

Byl to náročný den a z dvaceti zájemců jsme postoupili jen dva. Můj kolega se nakonec vyjednavačem nestal, protože jeho vedoucí změnil názor a odmítl mu vyjít vstříc. Já jsem měl štěstí: můj vedoucí byl zároveň koordinátorem celého pražského týmu a sám mě na pozici nominoval.

Byl to však teprve začátek. Ještě téměř dva roky jsem čekal, než se v pražském týmu uvolnilo místo a mohl jsem vyrazit na čtrnáctidenní kurz policejního vyjednavače. Čekání se vyplatilo.